Něco o slavném díle

Gabriela Preissová, rozená Gabriela Sekerová, která psala také pod pseudonymem Matylda Dumontová, se narodila 23. března 1862 v Kutné Hoře. Byla českou dramatičkou a spisovatelkou a dramaturgyní Národního divadla.

Život autorky
Jako dvanáctileté děvče se dostala do Hodonína, kde strávila několik let raného mládí a sžila se s moravským Slováckem. Toto období ji v její budoucí tvorbě výrazně ovlivnilo a zpracovala jej především ve svých dvou výrazných dramatech Gazdina roba a Její pastorkyňa. Zajímavostí určitě je, že tato dramata dosáhla světového ohlasu spíše díky operním zpracováním a to Gazdinou robou J. B. Foerstra, uváděnou pod názvem Eva a Její pastorkyní Leoše Janáčka, která bývá někdy uváděna i pod názvem Jenůfa. 

Byla dvakrát provdaná a s jejím druhým manželem Adolfem Halbaerthem se odstěhovala do istrijské Puly. Od roku 1910 žili v Praze. Po první světové válce jezdila na léto do Chlumu u Třeboně. Protože Adolf Halbaerth byl rakouský státní občan, získala za protektorátu automaticky německé státní občanství. Vždy se však považovala za českou spisovatelku, odmítala být zařazena mezi německé autorky a češství se nezpronevěřila. V roce 1944 naposled navštívila Slovácko a svého syna Richarda Preisse, který žil ve Strážnici. Zemřela v Praze, 27. března 1946 po úrazu a neúspěšné operaci, čtyři dny po svých 84. narozeninách. Je pohřbena na vyšehradském hřbitově.

Její pastorkyňa 

Gabriela Preissová napsala Její pastorkyni původně jako povídku (vyšla v roce 1887) a tu na popud dramatika a tehdejšího ředitele Národního divadla, Františka Adolfa Šuberta rozšířila na drama, které Národní divadlo uvedlo 9. listopadu 1890. Na rozdíl od předchozí autorčiny hry Gazdina roba neměla příliš velký úspěch. Přesto byla uvedena ještě v Brně, kde se s ní seznámil i Janáček, který ji zpracoval do opery, s čímž autorka původně nechtěla souhlasit. Zvláštností je, že zachoval prozaickou formu, čímž se stal jedním z průkopníků opery zpívané v próze. Místo veršů si v libretu vypomáhá častým opakováním motivů a vět. Po pozdějších úspěších opery Preissová v letech 1929–1930 drama přepsala do podoby románu. 
Románové zpracování je rozšířeno o historii hlavních postav, jež předchází vlastnímu ději dramatu. Tato prehistorie vypravuje o otci Petrony (posléze Kostelničky), hodném, ale zásadovém chalupníkovi šlechtického původu, o lehkomyslném synovi ze mlýna Tómovi Buryjovi, do kterého se Petrona zamiluje (odtud posléze jméno

Buryjovka). Petrona je přesvědčena, že Tómu může svou oddaností a trpělivostí napravit. Tóma se však její lásce zpronevěří už za svobodna. Petrona jej přesto přijme jako vdovce i s dcerou Jenůfou. Tóma se ale nepolepší, zradí Petroninu důvěru a prohýří její jmění. Petrona zápasí s těžkým osudem, nechce dopustit poskvrnění rodové cti a vloží veškerou energii do výchovy své pastorkyně Jenůfy. Rozhodne se nevlastní dceru vychovat co nejdokonaleji, aby ji nepotkaly kruté zkušenosti, které si musela prožít sama. Druhá část románu se již shoduje s příběhem dramatu, ale navíc obsahuje krátký epilog, v němž se dozvídáme, jak Laca a Jenůfa odvádějí Kostelničku na svůj pronajatý mlýn potom, co si odpykala dvouletý trest za vraždu dítěte. Spolu začnou nový život v míru. Všechna vina je odpuštěna, ale smrt stihne Kostelničku dřív, než může v náručí pochovat novorozené dítě Laci a Jenůfy.